Volejbal Kvasiny

Ve čtvrtek 25.8.2011 začala další sezona okresní volejbalové soutěže. Po třech letních turnajích jsme na ni byli dobře připraveni. Jenže start soutěže se nám těsně před utkáním začal komplikovat...

Bene oznámil, že má horečku a bolí ho celé tělo, včetně kostí (snad to nebude něco vážného), Tom E. je na soustředění s mládeží, Vítek pracuje v Praze, Máša si užíval prázdnin a teď se začátkem školního roku dohání, co může, Zdenek Hovorka slouží a Matěj musí nastoupit odpoledne do práce. Nezbylo nic jiného, než se k tomu postavit čelem, zatnout zuby a odehrát utkání v pěti. Franta s Ondrou, Mori sen. + Mori jun. a Ráďa. I delegovaný rozhodčí Ráďa Dusil byl na táboře, a tak ho v řízení utkání dobrovolně zastoupila jeho mamka (Jana). Ale tu se nám vcelku lehce podařilo přesvědčit, aby se zúčastnila ne jako rozhodčí, ale jako hráčka. Soupeř nic nenamítal, a tak jsme za úmorného vedra mohli začít. Řízení utkání a zápisu se ujala děvčata, která přijela se soupeřem. Do prvního setu vstoupil lépe soupeř. Vytvořil si mírný náskok. My jsme si zatím zvykali na novou sestavu. To se podařilo a v půlce setu jsme stav srovnali. Pak Ráďa začal plnit to, s čím do zápasu nastoupil:“Přišel jsem nechat tady všechno…“. V konci setu jsme byli lepší a vyhráli ho 25:17. Bohužel druhý set byl opakem prvního. Náskok jsme si vytvořili my, ale neudrželi ho. Soupeř zlepšil hru a nám se přestalo dařit. Ráďa asi už všechno na hřišti nechal (vycházelo z něj pouze:“Já se z toho pobleju“, „Já jsem nemožnej“), nedařil se příjem a lehké míče létaly do prčic. Soupeř těsně set vyhrál 25:23. V třetím setu se naše hra moc nezlepšila a opět jsme ho prohráli, tentokráte 26:24. Nezbývalo nic jiného, než opravdu zabrat. Zapomenout na dosavadní hru, zchladit nervy (což v tom úmorném vedru asi bylo nejtěžší) a makat. To se také podařilo a čtvrtý set jsme vyhráli přesvědčivě 25:15. Do rozhodujícího setu jsme taktizovali a zvolili stranu proti slunci. Začátek se moc nevyvedl, ale strany jsme měnili se ztrátou jen dvou bodů. Taktika se vyplatila a když se k tomu přidalo to, že naši mladíci (hlavně Ondra) přidali pár dobrých smečí, hra se začala vyrovnávat. Asi rozhodující míč byl ten, kdy soupeři reklamovali blokovanou náhru, ale jejich vlastní hráč sedící na lavičce řekl, že to bylo v pořádku. S vypětím všech sil jsme set vyhráli 15:13 a zápas 3:2. Vzhledem k sestavě to byl úspěch!