Volejbal Kvasiny

Startovat na Tradičních letních turnajích je pro domácí družstva takřka povinností. Pro nás je to ale i příležitost zkonfrontovat naši výkonnost s družstvy z jiných okresů. Příkladně jsme se k tomuto úkolu postavili i letos a opět jsme vystoupili na bednu.

V sobotu 2. 7. 2011 jsme se sešli v podstatě kompletní: Ráďa, Franta, Vítek, Bene, Máša (nečekaně), moje maličkost a Tom. Ten se však dobrovolně startu zřekl (je ředitel turnaje). Do skupiny nám byla nalosována družstva odpovídající naší vykonnosti - Choceň, Litomyšl a VK SPORT Rychnov n. Kn. Všechno to jsou družstva kadetů doplněná o jednoho či dva zkušené hráče. Letos počasí volejbalu moc nepřálo - byla zima a vítr, a tak jsem do prvního zápasu s Litomyšlí nastoupil v nahrávačských rukavicích. Soupeř se snažil vzdorovat, ale bylo znát, že máme mnohem víc zkušeností. Získali jsme první vítězství. Hned v dalším zápase jsme nastoupili proti VK SPORT Rychnov n. Kn. Ani tento soupeř nám nečinil vážné problémy. Díky tomu jsme si mohli vyzkoušet různé varianty útoků. Následovala dvouzápasová přestávka. Trávili jsme ji různě. Franta byl ve službě a podařilo se mu sehnat zákazníka. Jeden z hráčů si zabouchl klíče ve fordu. Pro Frantu žádný problém. Další se občerstvovali u kiosku. Mášu bychom tam ale letos hledali marně. Něco se s ním děje a pije vodu. Stejně tak Ráďa prý jde do sebe a před zápasy experimentoval s kofolou. Prý ale naposledy. Do posledního zápasu ve skupině jsme nastoupili proti mladíkům z Chocně. Pustili se do nás s vervou a chvíli jsme nevěděli, co dělat. Jejich tlak ale postupně slábl a my jsme opět přebrali iniciativu. V druhém setu už bylo vše jasné. Jen ještě na konci setu trochu pozlobili skákaným podáním. Do finále jsme postoupili z prvního místa. Bylo nám však jasné, že tím pro nás pohoda skončila. Z druhé skupiny postoupila družstva ze Severní Moravy. Dle jejich hry tam je asi okresní soutěž na velmi vysoké úrovni. A tak zatímco ostatní sledovali Petru Kvitovou hrající finále Wimbledonu, my jsme zápasili se soupeřem z Rýmařova, ale především sami se sebou. Asi už jsme byli unaveni, a proto se nic nedařilo. Hra byla hanebná. Koncem prvního setu jsme se trochu zmátořili a především v poli jsme předváděli neuvěřitelné zákroky. Druhý set byl z naší strany trochu lepší, leč na soupeře to nestačilo a my jsme utrpěli první prohru 2:0. V posledním zápase jsme už hráli lépe, ale ani to na Břidličnou nestačilo. Tím jsme letos skončili na třetím místě. Už zbývalo jen přebrat cenu, sníst ji a posedět.

Vlivem zimy a špatné předpovědi počasí na neděli v areálu zůstala večer pouze čtyři družstva. Moraváci odjeli do Rychnova do Tiposu na diskotéku. Hráči Starého Města vytáhli kytary a hráli a zpívali. Posezení však nebyl žádný med. Ráďa se nezvykle brzy chystal domů. Ale po té, co své vibrace způsobené zimou uklidnil natažením ještě jedněch kraťasů a utlumil pivem, zůstal déle. Čas našeho pobytu ještě prodloužil Páva slivovicí, čímž mi znemožnil odjet autem domů. Postupně jsme se rozešli a z obavou očekávali neděli. Předpověď počasí se bohužel vyplnila a od rána pršelo, foukalo a bylo pouze 10°C. V tom se hrát nedá. Přesto jsme se v klubovně sešli a poseděli. A stálo to za to! Dozvěděli jsme se rady hodné Přemka Podlahy např. jak zatočit s kunou na půdě: Vzít bič a vypráskat ji, či protože nemá ráda hluk, tak vzít motorovou pilu a pořezat trámy... Následně jsme se dozvěděli i rozdíl mezi ženatým a rozvedeným důchodcem: "Mašku, ty máš doma pohodu. Přijdeš a hned samé ťuťuňu, miláčku dej si todle a támhleto, pak se natáhni..." "A já musím vařit!" Načež mu bylo odpovězeno: "Vavero, ty vole! Zatímco ty si uvaříš a sníš, na co máš chuť, ja musím sníst, co dostanu... " To už klubovnou voněl rum. Pršelo stále, a tak jsme to pro letošek rozpustili...

Mori