Volejbal Kvasiny

V pátek 29. května 2015 nás los mistrovské soutěže zavedl do horské vísky Kounova.

Opět byl trochu problém se sestavou (Ráďa měl služební povinnosti), ale vše se podařilo včas vyřešit a na mistrák jsme odjeli v sestavě Vítek, Bene, Filip, Ondra a Mori & Mori. Cestou jsme v autě vzpomínali, kdy naposledy jsme hráli v horách. Z mladých ještě nikdo, ze zkušených pouze Bene a já v mladých dorosteneckých letech zhruba před pětatřiceti lety na soustředění dorostu v Deštném. Takže to byla taková malá premiéra.

Hřiště s nezvyklým povrchem (drobné ostré kamínky z lomu v Mastech) se nám najít podařilo včas a za teplého slunečného počasí jsme se mohli začít připravovat. Mně osobně se moc hýbat nechtělo, a tak jsem navrhl Pegovi, zda to nenapíšeme a nepůjdeme si sednout k hasičárně na pivo. Bez mrknutí oka řekl, že ano, s výsledkem 3:2 pro ně. To by byl nečekaný bod pro nás! Chvilku jsem váhal, ale spoluhráči se již rozcvičovali. Připojil jsem se tedy k nim.

Do prvního setu jsme nastoupili proti sluníčku a na naší hře to bylo trochu znát. Příjem nebyl úplně ideální, ale krok se soupeřem jsme dokázali držet. Dokonce jsme si vypracovali pětibodový náskok, ale udržet jsme ho nedokázali. Kounov bez velké námahy vyrovnal a získal vedení. Ještě jsme se vzchopili a získali setbol. Nastala trochu přetahovaná, ale Kounov měl lepší stranu a set vyhrál 30:28. Teď se můžeme už jen dohadovat, zda jim k vítězství pomohl i neotočený (nebo otočený) bod nepozorného zapisovače. V začátku druhého setu jsme využili špatného příjmu soupeře a pohodlně si vypracovali náskok, který jsme dokázali zvyšovat. K údivu přihlížejících diváků a i nás samotných, jsme Kounov jasně přehráli 25:15. V dalšího setu jsme opět hráli proti sluníčku a Milan Pohl nám věstil porážku. Nic takového se však nestalo! Hra byla v podstatě v naší režii. Naše chyby jsme dokázali včas napravit, v poli se nám podařilo uhrát několik zdánlivě ztracených míčů a nezvykle často jsme útočili dokonce bez bloků! Vítězství 25:20 bylo naše. Do čtvrtého setu jsme vstoupili s jasným úkolem. Nepolevit, a pokud to ještě lze, zlepšit všechny činnosti. Taktiku jsme dodrželi a set vyhráli 25:21, kdy poslední míč položil Mori jun. kombinací „za hlavu“ opět takřka bez bloků. Marně jsem v historii družstva pátral, kdy jsme naposledy porazili Kounov (Dobrušku). Někde v koutku mám zasunutý výsledek 3:2 z domácího prostředí v Kvasinách, ale tento výsledek 3:1 bude zapsán zlatým písmem.

Po zápase jsme se odměnili v místním pohostinství. Někdo pivem, někdo zmrzlinou. Stihli jsme to akorát. Sotva jsme dosedli, spustila se sprška. Takřka místní znalec Milan to odhadl na dvě piva a bude po všem. Měli jsme tedy čas rozebrat příčiny porážky domácích. Z naší strany to byl jasně lepší kolektivní výkon s větší chutí do hry a touhou po vítězství. Za předvedenou hru musím pochválit všechny. Snad jen Bene by mohl být trochu klidnější. Soupeři chyběli dva, patrně klíčoví hráči – Kuba a Maté. A hlavně někdo, kdo by hru družstva řídil. Milan Pohl bohužel (tedy v tomto případě naštěstí) už funguje pouze jako divák, případně zapisovatel.

Mori