Volejbal Kvasiny

Nový ročník soutěže obvykle začínal následující týden po turnaji v Lupenici. Letos jsme do prvního mistráku nastoupili již o týden dříve – v pátek 23. srpna 2013 na domácí půdě proti TJ Sokol Potštejn.

Jako obvykle byl trochu problém se sestavou, a tak jsem musel přemlouvat Standu, aby nastoupil. Vzhledem k jeho pracovní zaneprázdněnosti jsme začátek posunuli o půl hodiny. Nakonec jsme se sešli v sestavě Ráďa, Bene, Vítek, Standa, Mori & Mori. V záloze pak byl ještě Radek Šabata a Tomáš E. Ten se však vrátil z mládežnického soustředění a měl už pivo. „V žádném případě nenastoupím!“, reagoval na výzvy nervózního Rádi. Delegovaný rozhodčí se nedostavil, ale už jsme si vychovali náhradu – Janu D.

Po krátké rozcvičce, kdy jsme museli dávat pozor, aby míče nevlétly do prostoru kiosku, kde Zdeněk Houštěk pořádal každoroční sraz svých bývalých spoluzaměstnanců (téma hovoru – jak a kde nejlaciněji nakoupit léky…), jsme vstoupili do nového ročníku mistrovské soutěže 2013/14.

Začátek setu byl vyrovnaný. Přetahovali jsme se o každý míč. Tomu udělal konec Ráďa šňůrou tvrdých podání. Vypracovali jsme si slušný náskok, který jsme v pohodě udrželi do konce prvního setu (25:18). Do druhého setu soupeř vystřídal a začal nám zle zatápět. Dělalo nám problémy jedno naše postavení, kdy si soupeř dokázal vypracovat nepatrný náskok. Ten se však nedařilo dotáhnout. Zejména jsme si neuměli poradit s jeho útoky diagonálou. Byla s toho prohra 17:25. Ve třetím setu byla situace naprosto stejná. Navíc soupeř měl až neuvěřitelné pole a zejména Ráďu dováděl k nepříčetnosti. Opět prohra 20:25. Do čtvrtého setu jsme se o jedno postavení pootočili. Ráďa dokazoval, že i on pole hrát umí. Možná i to pomohlo, že jsme se trochu zlepšili. Soupeř současně začal více kazit. Vyrovnali jsme stav na 2:2 (25:20). Do posledního pátého setu jsme vstoupili úspěšněji než soupeř. On opět kazil více a na stavu to bylo znát. Strany jsme sice točili za stavu 8:7, ale vítězství jsme si už uniknout nenechali.

Sice jsme si trochu rozhněvali pařící důchodce, když jim Ráďa po tvrdém (ale tečovaném) smeči rozbil prázdné půllitry („O to vám celou dobu šlo, že jo…!“ „To si nemůžete jít hrát někam jinam?“), ale letošní první vítězství jsme oslavit mohli.